Tréninkové místnosti

Trochu nejistě jsem jí sledoval a na chvíli se zaměřil na svitek, ale pak zase na Yuuki."No... já si myslím, že by to šlo no... ale asi to taky chvíli potrvá..." Odpověděl jsem a ještě víc znejistěl, ale stejně jsem se na ni usmál.

Nemusíš sa báť! Zvládneš to! Poď za mnou ... Usmejem sa naňho, odkráčam k menšiemu jazeru. Najprv ťa naučím chodiť po vode ... bude to trvať ale až sa to naučíš, všetko pôjde ľahko. Znova sa usmejem.

Přikývnu a jdu za ní. Když zastaví u menšího jezera, tak se jí zase jen podívám do tváře."Hai...já se to zatím neučil... umím sice chodit po zdech a tak, ale toto je asi jiné že? Navíc... k lezení využívám své zbraně, takže..." Rychle jsem si sundal triko a hned nato odepnul pásky a sundal si drápy, které jsem položil na něj. Po té jsem se ještě sundal boty a kraťase, které jsem měl na sobě a zůstal jen ve spodním prádle."Tak...ehm...myslím, že jsem připravený..." Pousmál jsem se.

Vyzula som si čižmy a pristúpila som k vode. Zviditeľním svoju chakru aby si vedel čo a ako okey? Najprv prenes Chakru do nôh ... Poviem mu a moje chodidlá zažiaria modrou chakrou. Potom sa postav na vodu, snaž sa udržať rovnováhu ... Postavila som sa na vodu, zatiaľ jednou nohou. Predstav si že okolo teba duje veľmi silný vietor a chce ťa zlomiť, ty sa mu ale nesmieš dať zlomiť. Postavím sa oboma nohami na vodu a odkráčam o trošku ďalej. Budem stáť tu, musíš za mnou prísť pokiaľ chceš byť Oinin. Usmejem sa.

Jen ji se zájmem sleduji a poslouchám, aby mě nic neuniklo. Všechny body jsem se snažil zapamatovat, jak nejlépe to jde, abych neudělal žádnou chybu.
Když mě nakonec vyzvala, abych začal, přikývl jsem a hned se do toho dal.
Nejprve jsem tedy udělal jednoduchou pečeť a soustředil čakru do chodidel, než modře zazářili. Potom jsem si představil ten vítr, který se mnou hází a nenechá mě v klidu a neustále si se mnou hraje. Hned na to jsem vykročil jednou nohou a pomalinku došlápl na vodu, ale né úplně. Ucítil jsem stabilitu. Cítil jsem, že voda se nepropadá a tak jsem přenesl na nohu celou váhu a vykročil i druhou, ale trvalo to jen snad 3 s, než jsem se z hlasitým žblunknutím propadl do ledové vody. Byla opravdu studená a na chvíli jsem dostal šok, ale byl jsem na zimu zvyklí a docela i otužilý, takže jsem se po chvíli vynořil a vyškrábal se na břeh. Eh... to se moc nepovedlo... Vykašlal jsem trochu vody a podíval se na Yuuki a pak zase zpátky na zem. Potřeboval jsem jen nabrat zase dech, protože jsem to nečekal a pak jsem se hned postavil a podíval se na hladinu vody."Hm... tak první pokus nic..."

Nevadí, na prvý krát si sa na vode udržal dosť dlho ... moji študenti nedokázali ani to, a teraz sú z nich nenahraditeľný členovia ANBU ... snaž sa a pôjde ti to. Usmejem sa. Tak poď ...

Přikývnu a znovu opakuji to stejné a zase vlezu na vodu, ale zase jsem skončil po 3 sekundách ve vodě. Sakra... Nelelkoval a vylezl ven a zkusil to znovu a znovu a znovu. Stále jsem padal do vody a postup nebyl v dohledu. Nechtěl sje mto však vzdát, protože bylo jasné, že to nebude jednoduché. Já to zvládnu... Vylezl jsem ven a pokračoval dál...

Nemohla som prísť bližšie a nemohla som mu pomôcť. Do ticha som povedala Suitongun. Upokojila som vodu ale len o trošku. Ak sa udrží, znovu ju povolím ...

Nevím ani po kolikáté jsem spadl do vody, ale už jsem strašně rychle dýchal a nemohl skoro popadnout dech. Málem jsem se ani nevyškrábal na ten břeh. Sakra... to je opravdu náročnější, než se zdá... "Musím pokračovat..." Vyškrábal jsem se na nohy a jako vždy udělal pečeť a soustředil čakru do noh. Zavřel jsem oči a soustředil se. Vítr... silný vítr... naráží do mě... snaží se mě shodit... drže se... rovnováha... stabilita... rovnováha... stabilita... rovnováha... stabilita... Pomalu, ale velmi pomalu jsem vstoupil i se zavřenýma očima, na hladinu jednou nohou. Cítil jsem, že mám oporu. To mi dodalo odvahy a pokračoval jsem dál. Jen jak jsem oběma došlápl na hladinu, voda se zase propadla a já čekal další pád do ní. Najednou jsem se však zastavil. Vodu jsem měl asi po kolena, ale stále jsem. Otevřel jsem oči, ale jen jak jsem to udělal, sjel jsem o něco niž. Hned jsem je zase zavřel a zkusil to znovu. Povijel jsem zpátky. Tentokrát, když jsem je už otevíral, tak pomalu a opatrně. Usmál jsem se a podíval se směrem, kde byla Yuuki.

Nastavila som mu ruku a usmiala som sa. Dobre, veľmi dobre ... pokračuj ... Úprimne som sa usmiala.

Dobre ... pokračuj ... Úprimne som sa usmiala a nastavila som mu ruku aby sa jej mohol chytiť a aby mohol prísť bližšie.

Ja som už dlhú dobu skončil z tréningom .
A preto som ich pozoroval zo stromu všimnúť si ma nemohly keďže som sa vedel skoro zamaskovať ako zviera to bolo taká moja výhodička no nechcel som tam ísť .
Vôbec som nevedel teraz čo tak jej povedať a nechcel som rušiť .

Dal jsem ruce k sobě a začal soustředit víc čakry. Pomalinku, opravdu pomalinku, ale jistě jsem se z vody vysunoval a vysunoval a vysunoval, až jsem zjistil, že teď stojím na hladině.Pfuu...tak... a držet to... jen to držet... měnit množství čakry a rovnováha... jen držet... Pomalu jsem vykročil k Yuuki. První krok vyšel docela dobře. Opora byla silná a nezdálo se, že bych se měl propadnout. Zkusil jsem druhou nohu, ale ta už trochu zakolísala. Klíd... hlavně klííííd... Pomalinku jsem se k Yuuki přibližoval. Někdy mi noha sklouzla pod hladinu, ale hned jsem ji zase vytáhl tím, že jsem koncentroval víc čakry. Teď už mě zbývalo jen pár kroků, jen pár kroků. Jeden krůček, druhý a... konečně jsem se dotkl její ruky a s úsměvem se podíval do jejich očí.Jo... jsem tu...

Usmiala som sa. Takže prvé kroky sme zvládli ... Gratulujem Akio, prešiel si mojou skúškou ... aj keď len prvou časťou. Stisla som mu ruku. Aaa Jashin-sama, veď ty si studený ako ľad! Chytila som ho za ruku a vyskočila som na breh. Vzala som svoj plášť. Usuš sa! Ešte ochorieš a koho potom budem trénovať? Usmiala som sa.

Znovu jsem se usmál."D-děkuji...a h-hai..." Pak mě ale hned vytáhl zpátky na břeh za ruku."T-to je d-dobrý... není mi m-moc z-zima..." Řekl jsem, ale menší zadrhávání a drkotání zuby mě neuniklo. Otužilý jsem byl, ale v té vodě jsem se válel jakou dobu a muselo to na sebe dát něco znát. Stejně jsem si však ten její plášť vzal a zabalil se do něj. Z vlasů mě odkapávali kapky chladné vody a mokřili jí ho i z venku."D-děkuji...ale b-budete ho mít m-mokrý..."

Nevadí, ja som sama o sebe voda ... Poviem mu. Odprevadím ťa asi domov ... Alebo nie? Ale musím, ochorieš ... mala som dávať lepší pozor ... Kusla som si do pery. Dala som mu na hlavu kapucňu a ňou som mu šúchala vlasy aby uschli.

Když řekla domů, jen mohla vidět, jak jsem sebou cukl."T-to ne...domů n-ne... j.já... tam n-nemůžu... ne t-takhle...já---m-můžu dál trénovat...o-opravdu...." Řekl jsem jí ještě, než mě začala sušit vlasy. Byl to divný pocit. Nikdy mě nikdo vlasy nesušil, ani vlastní matka... pro tu jsem neexistoval, ale tohle mi nebylo nepříjemné. Jen jsem držel a neuhnul ani o kousek.

Hmm ... tak pôjdeš ku mne? Do môjho náhradného tajného bytu? Uškrniem sa. Spravím ti čaj, ešte zamrzneš.... Vzala som mu veci zo zeme, masku som si pripla okolo nohy a chytila som Akia za ruku. Tak poď ... o tom byte nik nevie, ale myslím že jeden človek by sa o ňom aj tak skôr či neskôr dozvedel ... Usmejem sa.

"J-já... nechci o-otravovat... m-můžu klidně t-trénovat..." Ale stejně jsem neuhnul, ani když mě chytila za ruku. Představa teplého domu a horkého čaje byla opravdu lákavá a byla pravda, že já se klepal jako osika. Nakonec jsem se teda trochu nejistě vydal za ní a jen si víc k tělu přitáhl její teplý plášť.

Když vyvolala toho tygra, jen jsem na něj s otevřenou pusou hleděl."Ehm... pěkný... zvířátko.. hehe..." Ale její ruku jsem přijal a nechal se vytáhnout na jeho hřbet. Hned na to jsem se instinktivně chytil Yuuki kolem pasu, protože jsem nechtěl spadnout. Pak jsem si to teprve uvědomil."N-nevadí?" Zeptal jsem se rozpačitě.

Nevadí ... Usmejem sa naňho. Saah sa rozbehne ku mne domov. (Presun)

Bolo na čase pokračovať v tréningu ja som si sedel na tom strome a začal som prehováárať k niečomu Nibiho aj keď on ma v láske už aj docela mal takže to šlo moja chakra sa len zdvýhala nerobil som s ňou nič len že ako sa môže chakra zvyšovať nech nemám plášť chcel som si to vybrúúsiť dúfal som že tu ale nikto nieje aj keď mi to bolo jedno potreboval som zahnať moje myšlienky aspoň na teraz lebo som niekoho tak trocha postrádal .
Tak trocha som teraz aj cítil výkyvy chakier čo tu boli a akosi som aj zacítil jednu čo som možno nemal preto som sa pobral preč.
(presun)

Došla jsem k tréninkovým prostorům a pod maskou se ušklíbla. Rozhlédla jsem se kolem. Tady jsem nebyla dlouho.. Zaklonila jsem hlavu a pohlédla na hvězdy. Dnes byl měsíc v úplňku, takže světla bylo až až. Odrážel se ve vodě. Soustředila jsem čakru do nohou a prošla se po vodě. Došla jsem přímo doprostřed měsíce. Bylo to úchvatné. Sedla jsem si do dřepu a zabořila ruku do vody, do toho kulatého měsíce a usmála se. Takto bych tu mohla být celou noc. Jenže jsem sem přišla z jiného důvodu. Je čas na trénink.
Opět jsem došla ke břehu a rozhlédla se, abych si vyhlédla jeden z urostlých stromů nedaleko rybníčku. Během vteřiny jsem byla u něj. Zadívala jsem se na jeho kmen a zašklebila. Silný je dost, tak uvidíme, jak jsem silná já. Jednou rukou jsem složila pečetě.
,,Hyouton: Uchi naru hyoten." zašeptala jsem skoro neslyšně a dlaní vyrazila proti stromu. Utvořila se v něm menší prasklina. Ksoo...Potřebuji to zesílit......
Takto jsem pokračovala ještě párkrát. Setřela jsem si pot z čela a dívala se na své sedřené dlaně i klouby. Než tohle rozsekám, to si počkám.. Sjela jsem zády podél něj a posadila se do rosou zkropené trávy. Hlavu jsem si opřela o strom a dívala se na měsíc.

Objavím sa v tréningových priestoroch. Všimnem si Hitomi. Pomaličky k nej dokráčam a sadnem si vedľa. Nič nehovorím, čakám kedy začne ona.

Měla jsem zavřené oči, přesto jsem věděla, že tu někdo je. A věděla jsem i kdo tu je. Lehce jsem zašvidrala pohledem k ní. Byla bez masky, rudé tváře tváře se smějícíma se očima. Ušklíbla jsem se, jako bych tušila, co právě dělala.
,,Přívábil tě měsíc?" promluvila jsem a znovu se zaměřila na jasně svítící kotouč na noční obloze.