Kancelář Mizukage

Když se ozval hlas Mizukage, vešla jsem dovnitř.
,,Omlouvám se, že vás ruším, Mizukage-sama." poklonila jsem se, ale masku oininů jsem dolů nedala. ,,Potřebovala bych s vámi mluvit." narovnala jsem se.

Kývla jsem hlavou.
To je v pořádku, předpokládám, že jinak by jste sem nechodila, co tedy potřebujete?
Naklonila jsem hlavu na stranu a čekala na odpověď.

Pod maskou jsem se ušklíbla. ,,Jde o nábor k Oininům. Podle včerejšího rozhovoru mám jednoho adepta. Zatím je to Gennin. V této fázi je však nejlepší trénink k takové organizaci." stručně jsem vysvětlila, nadechla se a pokračovala.
,,Potřebuji přímo svolení od vás, že ho k tomu mohu trénovat, přestože je Gennin. Vybral si tuto cestu sám a sám mě o trénink požádal. Znám ho celkem dobře. Je z mého klanu. Akio Yamada." dokončila jsem klidně a přes masku na ni upírala své oči čekajíc na odpověď.

Adept k Oininům? A sám se přihlásil?
Malinko jsem nadzvedla obočí. Pak jsem se odstrčila od stolu, takže jsem na své židli na kolečkách popojela trochu dozádu. Otevřela jsem jeden ze šuplíků a vytáhla z něj složku. Chvíli jsem se do ní koukala ale pak jsem jen kývla hlavou.
Dobře, máte moje svolení a ........ taky důvěru, jste za něj zodpovědná, pronášela jsem to všechno jednolitým tónem. Poté co jsem domluvila zaklapla jsem složku a pohled upřela znovu na ní.
Pokud už nic nepotřebujete můžete jít.

Tohle bychom měli..
,,Vlastně je tu ještě jedna věc.." zašklebila jsem se. Takhle výřečná nebývám.. ,,Jeho trénink by měl být zároveň jakousi přípravou na zkoušku Chuuninů. Chtěla jsem se zeptat, jestli mu budete přiřazovat senseie nebo i toto bude má práce..?" odhrnula jsem si párp ramenů vlasů, které mi lezly před obličej a díky masce jsem pak navíc ani nic neviděla.

Podívala jsem se na ní a jen jemně pokrčila rameny.
Myslím, že by bylo dobré, kdyby jste si vzala na starost také. Momentálně nemáme moc volných lidí, kteří by na to byli vhodní a stejně by ho nespíš dostal na starost někdo z vašich lidí, takže pokud s tím nemáte problém...
Minao Yajuu, ani nevíš, jak mi to s tou svojí nechutí k práci komplikuješ. Ještě že se sama nabídla, jinak bych tu musela vymýšlet složité kličky....... no aspoň že je snažší tě udržet ve vesnici.

Přikývla jsem. ,,Dobře. Jen malá informace. Nábor k Oininům je ještě stále otevřen. Děkuji Vám za Váš čas, Mizukage-sama. Na shledanou." poklonila jsem se z kanceláře zmizela.

Jen jsem jí kývla na pozdrav a zároveň na znamení, že jsem rozuměla. Pak jsem se sklonila nad tím posledním papírem a s téměř pomstichtivým zadostiučiněním ho vyplnila. Vstala jsem ze židle a pomalu se protáhla.
Čas na pauzu.
Pomalu jsem vyšla z kanceláře a na dveře nalepila cedulku.

Cedulka:

Promnula jsem si oči a vyrazila domů. Ač se to tak někdy může zdát, Kage není čert a tak se čas od času potřebje vyspat.

Keď ma Minao-sensei poslal za Mizukage chvíľu som sa ešte flákal a prechádzal som sa po uličkách Kiri. Počasie bolo ako vždy. Bola celkom zima, pršalo a bola hustá hmla. Zima mi nevadila... mal som ju rád. Len ten dážď mi trochu vadil. Ale na to už som bol zvyknutý. Predsa len to je Kiri a tu prší skoro stále. Moc sa mi za Mizukage-sama nechcelo. Bolo to celkom ďaleko a pri pomyslení na Mizukage ktorá mi nadáva ma úplne prešla chuť tam chodiť. No chcel som tú techniku. Takže som tam ísť musel. Pomaly som sa k budove blížil. Rozmýšľal som nad tou technikou ktorú mi opisoval Minao-sensei. Bola celkom zaujímavá. Meno techniky som si moc nepamätal, ale po chvíli som si spomenul. Spokojne som sa usmial keď už som mohol vidieť budovu Mizukage cez hustú hmlu v ktorá mi bránila vo voľnom výhľade na dedinu. Kráčal som hore schodmi a v hlave sa mi zasa vybavil obraz Mizukage. Dúfal som, že tú techniku bude mať. Pretože som sa ju vážne chcel naučiť. Ďalej som dúfal, že Mizukage bude v kancelárii. Ale keď som prešiel cez chodbu a na dverách do kanclu som uvidel ceduľku, ktorá mi oznámila, že Mizukage-sama je doma. Keď som však čítal ceduľku ďalej na tvári sa mi objavil kyslí úsmev. Super, to som teda vystihol dobu! Nieje tu. No čo už asi budem musieť počkať. Ale asi mi bude nadávať. Pomyslel som si a vzdychol som si. Posadil som sa na stoličku ktorá bola na chodbe a čakal som, kedy sa Mizukage-sama objaví.

Došla jsem ke kanceláři. Měla jsem dobrou náladu, cítila jsem se výborně. Vyspala jsem se tak, jak dlouho ne a jak se zdálo, vesnice nebyla mezitím srovnána se zemí, neshořela, ani jí neobsadili mimozemšťané z planety x. Na chodbě jsem uviděla Kenta'shiho. Kývla jsem na něj směrem ke kanceláři, vešla dovnitř a dveře nechala otevřené. Když můj pohled padl na hromadu papírů, dvakrát větší, než tu minulou, zase jsem dost rychle zchladla.

Už som pomaly zaspával keď sa tu objavila Mizukage-sama. Postavil som sa a šiel som za ňou do kancelárie. Potešil som sa, že konečne prišla. Uff ešte že som nezaspal. Bolo by to trápne. Očividne má Mizukage-sama dobrú náladu. To je dobré. Takže mi možno ani neponadáva. Usmial som sa keď som vošiel dnu. Dobrý deň, Mizukage-sama! Eeeh... Nevedel som čo mám povedať. Vytreštil som oči na obrovskú hŕbu papierov na stole. Ajaj, to bude asi veľa práce. Nezávidím jej. Teraz sa jej asi zhorší nálada... Pomyslel som si a pokračoval som. Mohol by som si požičať zvitok s technikou, prosím? Spýtal som sa a čakal som na odpoveď. Dúfal som, že ten zvitok bude mať. Ak nie, tak mám asi smolu.

Došla jsem ke stolu. A sedla si za něj. Odhrnula jsem hromadu papírů stranou, tak abych na něj viděla.
No, to záleží na tom, jaká technika by to měla být, odpověděla jsem na jeho otázku a zabloudila pohledem k jednomu z papírů na stole.
Hmm, vypadá to, že tady máme misi. Ještě si musím rozmyslet, koho tam pošlu...

Zaklepal jsem na dveře.

Jelikož nikdo neotvíral,tak jsem odešel pryč.