Kancelář Mizukage

Prišiel som pri budovu Mizukage a celú som si ju prezrel. Nemal som tú budovu moc v láske pretože som tam dostával dosť žalostné misie a taktiež tam boli dosť nepríjemné schody ktorých nebolo zrovna málo. Vzdychol som si a vydal som sa po schodoch až pri kanceláriu. Len som tam stál a pozeral som na dvere a rozmýšľal som či mám zaklopať alebo nie. Chcel som nejakú misiu, ale určite nie nudné zbieranie odpadkov ktoré sa k shinobi vôbec nehodia. Nakoniec som zaklopal na dvere a oprel som sa o stenu. Čakal som na vyzvanie, teda ak tam Mizukage-sama vôbec je.

Seděla jsem za svým stolem a hrála si s tužkou, kterou jsem držela v jedné ruce. Na mém stole se vršila hromádka papírů. Vyplněných. V duchu jsem cítila silné zadosti učinění, ikdyž jsem samozřejmě tušila, že tenhle stav nevydrží dlouho.
Vsadím se, že ani ten chytrák z klanu Senju, co s tím přišel první si nepředstavoval, že okolo toho bude tolik papírování,
Ještě chvíli jsem si užívala luxusu jen tak sedět, dokud mě nezačalo trápit svědomí.
Máme tu nějakého Chunina, který nemá senseie. Takže vzhůru do toho.
Vyhrabala jsem ze stolu zase jiný kus papíru a zahleděla se do něj.

Po chvíli mě vytrhlo ze zamyšlení klepání. Vzhlédla jsem od papíru a po chvíli ho položila na stůl. Podívala jsem se ke dveřím.
Vstupte.

Vošiel som dnu a usmial som sa na Mizukage. Zdravím Mizukage-sama. Povedal som a len som čakal, kedže pozerala do nejakého papieru a asi na mňa nemala moc času. Dúfam, že som neprišiel nevhod.

Prohlédla jsem si příchozího.
Hmm, ty jsi Ken'ichi Yamada, že? Co potřebuješ?
Vzhledem k tomu, že jsem právě řešila jeho, mohla jsem trošku zapůsobit.

Celkom ma zaujalo, že si ma pamätá. Áno. Chcel by som nejaký tým, alebo misiu. Povedal som a čakal som ako zareaguje. Pohliadol som na kopu papierov ktorá bola na stole. Páni, tam je vážne dosť papierov. Práca Mizukage musí byť dosť otravná.

Povzdechla jsem si a spustila přednášku, kterou jsem opakovalu už nespočetněkrát.
Nejsme skrytá Listová, ale skrytá Mlžná, ačkoliv Mlžná vznikla potom, co se jí inspirovala, není její věrná kopie. Daleko výhodnější, než určovat tými na trvalo je snažit se o to, aby členové vesnice co nejvíc navzájem poznali své schopnosti a tými skládat podle toho, jak si to žádá situace. Bude ti tedy přidělen pouze sensei. A co se týká misí, když pro tebe nějakou budu mít, dozvíš se to.

Hai, kto to bude? Spýtal som sa a zamyslel som sa. Potom som pozrel na Mizukage a čakal som na odpoveď. Aspoň budem mať s kým trénovať. Dúfam, že to bude nejaký schopní ninja.

Zhluboka jsem se nadechla. Tuhle otázku jsem řešila, než přišel a teď jsem si to musela naposledy z analyzovat. Po krátkém přemýšlení jsem k němu vzhlédla.
Tvým senseiem bude Minao Yajuu. Ještě mu o tom dám vědět, byla jsem si jistá, že je to nejlepší volba.

Dobre, ďakujem. Usmial som sa a trocha som sa uklonil. Potom som sa vydal k dverám. Dovidenia, Mizukage-sama. Povedal som a odišiel som z budovy a šiel som preč.

Kývla jsem mu na pozdrav a počkala až za ním zapadnou dveře. Otočila jsem se na židli k oknu a vyhlédla do mlhy za ním. Po chvíli se u mě v kanceláři objevil jeden shinobi. Měla jsem zvláštní systém na to, jak jim dávat vědět. Můj pohled byl dál upřený do mlhy.
Zařiďte, ať se ke mě do kanceláře dostaví Minao Yajuu. Co nejdřív.
Shinobi se jen lehce uklonil a zmizel.

Objavil som sa pred kanceláriou šiel som ale sem docela pomalým krokom.
Chvíľu som stál pred dverami nech čujem že či sa tam niečo deje a sakra ona tam asi je !No čo nakoniec som teda zaklopal na dvere a po tom som vstúpil dnu .
"Dobré ráno Mizukage , čože odomňa potrebujete ?"
Dúfam že to nebude nejaká misia ... sakra ako som sa ja vlastne dostal na Jounina ..

Když jsem uslyšela, že Minao vstoupil dovnitř, obrátila jsem se i s židlí od okna k němu. A přejela ho pohledem.
Přidělila jsem ti žáka.
Vytáhla jsem ze stolu Ken'ichiho složku a hodila jí na jeho stranu stolu.

Nééééééééééé ! Začo?!
Zhrozene som sa pozrel k papieru ktorý bol na stole a zobral som si ho do rúk.
"Ehm ... nóó dobre ale nemusím ho vyhľadať nie ?
Keď ma keď tak vyhľadá on tak v tedy mu keď tak pomôžem určite alebo sa týka to z nejakou misiou ?
Lebo ja akosi mám dosť práce ."

Podívala jsem se na něj vážným pohledem.
Minao Yajuu opovaž se z toho zkusit zase vyvléknout! Nemusíš ho hledat, ale to neznamená, že nebudeš další měsíc nikde k nalezení, rozumíme si?
Měla jsem lokty opřené o stůl a ruce spojené nad ním. Přes ty jsem ho chvíli opřeně pozorovala. Pak jsem se opřela do židle.
A co že to máš za tak důležitou práci?

"Ehm nóó ... ummm..... "
Po chvíľke som ale dodal.
"Mal som na pláne ísť trénovať jednu zo svojích nových techník tak aby som keď tak nikoho neohrozil.
A inak ja zato nemôžem že ma nemôžete nájsť ja sa vôbec neskrývam !"
Ja tak nemám rád tie decká ....

Povzdechla jsem si a přivřela oči.
Dala bych krk, že v tom, že ho stále nemůžu najít není nevinně. Ale jak mu mám sakra něco takového dokázat?!
Novou techniku?..... no, dobře. Doufám, že s tím že jsi dostal žáka nemáš nějaký problém. Je to především proto, že si takhle odbydeš dost práce, kterou by si jinak musel splnit v podobě misí. Navíc jsem ti přidělila Chuunina, takže by se ti s ním mělo lépe pracovat. Myslím, že je to lepší varianta, než tě posílat na mise, ne?
Pro mě tedy rozhodně, když ho nebudu posílat na mise tak častto, budu mít větší jistotu, že se mu nic nestane. A to je důležité.
Myslí mi proběhla představa toho, co má v sobě zapečetěné.

Zhluboka jsem se nadechla a zabubnovala prsty o stůl.
Nejsme Konohagakure no sato, ale Kirigakure. můj hlas zněl tiše, ale velmi důrazně. Mělo na to vliv i to, že už jsem to říkala za tak krátkou dobu podruhé.
Tady se nerozdělují tými na pevno, ale podle toho, jak si to žádá situace. Pouze shinob na úrovni Chuunina a nižší dostávají senseie, aby se měli od koho učit. Pokud o to nestojíš, přidělím ti tedy jen jednoho. Chápeme? pozvedla jsem tázavě obočí.

To doufám.
jen jsem na něj mávla rukou na znameni aby šel. Pak jsem se otočila zpátky k mlze za oknem. Nějakým zázrakem se tady ještě neobjevili další papíry a já toho hodlala náležitšě využít a zaplnit čas...... přemýšlením.

Už zase jsem seděla za stolem a dělala papíry. Bylo neskutečné, kolik jich dokázali lidé, kteří po mě něco chtěli, nebo případně já po nich, vyprodukovat. Občas jsem měla pocit, že si dal někdo za cíl svého života vyprodukovat tolik papírů, abych se z nich už nevyhrabala.
Jedna smlouva, přečíst, podepsat, druhá smlouva, přečíst, podepsat, jeden výhrůžný dopis, přečíst, roztrhat, vyhodit, třetí smlouva, přečíst, podepsat, milostný dopis, přečíst, roztrhat, hodit do koše...

Během chvíle jsem se objevila přede dveřmi kanceláře. Zaklepala jsem a čekala na vyzvání od Mizukage-sama.

Už jsem to měla skoro všechno hotové. Na stole mi ležel poslední papír. Už už jsem po něm sahala, když v tom se ozvalo zaklepání.
Ksó! Ty lidi si tedy umí vybrat.
Dále!