Rezidence klanu Atsushi

Dorazila jsem do rezidence. Většinu času jsem trávila v ANBU centrále a ačkoliv tohle místo, nebylo zrovna příjemné. Domovem jsem to nazývat mohla.
"Jsmeee tu.." Oznámila jsem přicházející Pilice a usmála se.Naštrádovala jsem si to do jednoho křídla, zabloudila do obýváku a rozkydla se na sedačce.

Jenom jsem s úšklebkem pozorovala, jak se mi nakýblovala do domu, ale nic jsem neříkala. "Hai.." kývla jsem a zavřela za námi. Aby sem tak přišel zbytek rodiny, to tak! Sedla jsem si vedle ní, hodila nohy na skleněný konferenční stolek a pohodlně se podepřela polštářky. "Tak.. na co chceš koukat..? Ale horory už nevedu, posledně, když jsi mi rozmlátila lustr, protože se "podezřele" houpal, mi to stačilo!" ušklíbla jsem se a čekala, co vybere.

"Když on byl fakt podezřelej!" Dodala jsem na svou obhajobu a překřížila ruce na hrudi. Pak jsem se porozhlédla. Hmm, hmm.. "Co já vím! Vybírám filmy pořád já! Pokud řeknu, Hledá se Nemo, nepustíš mi ho. Přitom Bourák je fakt famózní.. Když řeknu Madagaskar, vyhodíš mě s tím, že Melvina máš doma a umm.. Harry Potter se už úplně zamítá, jak tě znám, přitom Malfoyovi ti vždykcy přišly sugoi! Tak.. Komedii teda? S Někdo to rád Blond, asi taky neuspěju, co?" Zakřenila jsem se na ní.

Nasadila jsem výraz ala mě je to úplně putna a našpulila rty. "No... Draca bych možná dneska přežila..." zamumlala jsem a dívala se jinam. Ještě aby tak poznala, že to se mnou jde z kopce!! Hrůza, vždyť mě nevadí koukat se na tyhle kraviny!! Ještě chvíli a budu si pouštět Bárbí!

"Fajn, takže jakou? Dáme tam jedničku! Mrknem na Draca v lese a extra statečného Tesáka!" Zakřenila jsem se a vpustila DVD do přehrávače. Pak už se pohodlně uvelebila. "Hmm.. Máme tady něco? Teda spíš máte? Už jsem tu nebyla dlouho.." Podotkla jsem, mínila jsem tím něco k jídlu. Něco by totiž dost bodlo.

Pousmála jsem se. "Vždycky to pro tebe bude máme..." pousmála jsem se a odťapkala do kuchyně.
Když jsme se vrátila, neměla jsem už ani plášť, ani vestu a byla jsem bosa. Hodila jsem na ní tři pytlíky brambůrků, položila na stolek tácek s buchtou od babi a dvě koly. "Můžeme to rozjet!" ušklíbla jsem se a hodila nohy na stůl.

Pochytala jsem sáčky, div se mi nerozpleskly na hlavě a hodila je do mísy. Sledovala pomalé ukázky a pak zmáčkla na ovladači velké tlačítko PLAY.
"Hmm.. Tohle je pohoda! Žádný zbytečný nervy, žádný přetvařování, žádný povinnosti! Kéž by to vydrželo dlouho.." Zakřenila jsem se, šla na mě sentimentalita? Možná! Hlavní bylo to, že jsem si dnešní den nehodlala nijak kazit. Hodila jsem si za hlavu svůj oblíbený polštář s žirafou a nabrala hrst brambůrků.

"Anooo!!" ušklíbla jsem se zákeřně, když Draco právě ve filmu zešikanoval Hermionu. "Chmm chmm chmm..." spokojeně jsem pokřupovala brambůrky, popíjela kolu a užívala si pohodu.

"Musíš být tak škodolibá? Škoda, že jsme si nepustily trojku! Tam mu dala pořádnou pěšťovku a přímo do nosu!" Teď jsem se pro změnu šklebila zase já. "Umm..." Otočila jsem se po chvilce na PiliKKu. "Kdy půjdeme do těch vesnic a teda..Ty nemáš žádné povinnosti? Já myslela, že Kage žijí kanceláří!" Zakřenila jsem se znovu.

"Pchaaa!" hodila jsem nad sebe popcorn, až se rozletěl po místnosti. "Žádný povinnosti!" zašklebila jsem se. "Hai, já vím, měli bychom tam jít... počkáme do zítra a půjdeme.." vzdychla jsem. "Ani popcornem přecpat se člověka nenechá!" zašklebila jsem se.

"Čím dřív tam půjdeme, tím dřív budeme zpátky! Potřebovala bych Nymbus 2000, abych to zvládla.." Zauvažovala jsem a pak se usmála. "Ale, netvař se pořád tak bručoune.." Ušklíbla jsem a hodila na ní hrst popcornu. Pak jsem zjistila, že to jsem asi dělat neměla. Nechala jsem Harryho Harrym a kryla se polštářem s puntíkama.

"Tyyyyy!!" zasvítily mi oči jako dvě žárovky. "Popcorn, Popcorn?!" vzala jsem hrst brambůrků a hodila to na ni. "Jáá ti dám!" začala jsem na ní brčkem stříkat kolu. "Kdybys měla nimbus, dostala by jsi s ním po hlavě baaka!!"

Setřela jsme si kolu z tváře a hodial p oní svůj milovaný polštářek. "Ne, to bych ti předtím uletěla!" Zakřenila jsem se znovu na ní a ignorovala, že vypadám jako naprostý pako. Byla jsem prostě puberťačka a bylo mi to momentálně šumák.
"A víš, co správná kouzelnice dělá? Kromě toho, že má nějaký divný zvířátko u sebe a hůlku? Čaruje a letíí! Chyť si mě, pokud si na to troufáš!!" Ušklíbla jsem se, vyhoupla se na nohy a hodila jí celou krabici poprornu na hlavu. Vypadala teď opra vdu komicky, jako Severus Snape, když mu vzpál kabát! Vyplázla jsem na ní jazyk a běžela si to do druhého patra.

Pomalu jsem vstala a strčila si hrst do pusy. "Yoko Ayme, hodíš se mi... potřebuju novej kartáč na boty!!" vyběhla jsem do druhého patra za ní, v ruce pořád svíraje polštář s žirafou a kuličkami kukuřice ve vlasech. "Až tě chytím, udělám si z tebe rohožku!!"

"Budu se faaakt těšit!" Hodila jsem na ní opravdu nehezký, škodolibý obličej a zdrhala dál. Po cestě do schodů jsem na ní hodila pantoflíčky s králíčkem, abych jí trochu znepříjemnila cestu nahoru. "Nějak ti to nejde, drahá!" Ušklíbla jsem se znovu. Jen jsem přihazovala dříví do ohně a zdrhala do jednoho z pokojů. Smála jsem se, připadala jsem si zase jako malá a byl to skvělej pocit!

Bačkorku jsem chytila. "Heeej to jsou moje milovaný bačkůrky s králíčky!! Ty vobludo, nosíš moje pantofle! Zabiju tě!!" vběhla jsem za ní do pokoje a mrskla po ní polštářem. Kdyby nás viděl někdo z rodiny.. pravděpodobně by ho klepla pepka, co tu Kazekage a velitelka ANBU dělají!

Polštář jsem schytala rovnou do obličeje. "Tak lehce se nevzdám!" Zakřenila jsem se a skryla se za roh postele, udělala jsem si svůj malý úkryt, ze kterého jsem jí hodlala bombardovat. Vykoukla jsem, vzala další polštářek, zaměřila a.. "Trefa!" Zakřenila jsem se, když jí polštář sklouzl po obličeji. Já se tam dál krčila přpravená s dalšími polštářky, někde se mi sem připletl i kartáč, deníček, ale rámeček s fotkou jsem radši nechala na místě, to by nedopadlo dobře.
Udělala jsem si ten svůj bunkr a nehodlala jí nechat se ke mě přiblížit. Ostřelovači byli připraveni!

"No tohle!!" zabručela jsem, vzala deku a hodila jí na ní. Hned jak byla zabraná do ní, skočila jsem na ní a ruce jí zvedla nad hlavu. "Muhehehe!" zatvářila jsem se nadmíru spokojeně a jednu rukou se rozeběhla po jejím bříšku, kde jsem jí začala pořááádně lechtat!

"Tohle je nespravedlivé!" Zabručela jsem a začala se svíjet, naříkat a nepředstavitelně moc se smát. "Pi-Pilii!" Vysoukala jsem ze sebe mezi návaly smíchu. Byla jsem lechtivá a to pořádně.
"Přestaň, prosím! Udělám cokoliiiiv!" Dodala jsem hned potom, byla jsem zoufalá, jenže ona mě nehodlala nijak toho mučeníušetřitt! Což bylo ještě horší!

Vítězoslavně jsem se nad ní tyčila jako Bůh Pomsty. Ďábelsky jsem se usmála. "Cokoliv..?" přimhouřila jsem oči a znovu ji začala lochtat. Slovo cokoliv se mi moc líbilo, protože bylo naprosto volné a bez hranic!

"Dobře, tak omezené cokoliv!" Zašklebila jsem se na ní, ráchat si hlavu ve studni jsme fáákt nechtěla. "Pusť měě.. Hodné děti nezlobí!" Zamumlala jsem hned potom, potřebovala jsem j ísetřást. Jo, jenže ona byla parádně zákeřná puberťačka.

"Hodné děti..?! Nejsem dítě a hodný už vůbec ne!! Jsem super zlá!" zasmála jsem se, ale ruce z ní nespouštěla. "Omezený..? Omezený nic nebude!" držela jsem jí ruce, aby se nemohla hnout a smála se jí. Jak zákeřně!

"Nevycválaný jedinec!" Vyplázla jsem na ní jazyk a nakonec rezignovala. "Fajn, fajn, vzdáváám se! Udělám.. neomezené cokoliv.." Rezignovaně jsem trhla rameny a pousmála se, fakt tohle nebyla pozice na vyskakování.

Usmála jsem se superkrutým úsměvem. "Muhehehe!" zazubila jsem se a slezla z ní. "No prosím, že to jde... opovaž se mi to vrátit, nebo ti ukážu, jak to vypadá, když tě někdo zlochtá k smrti!" zvedla jsem varovně ukazováček, protože mi bylo jasné, že jestli to neřeknu, skočí po mě ve chvíli, kdy se otočím zády.