Vyskočila jsem na střechu sídla a chvíli jen seděla a sledovala poslední lístky sakury spadávající na zem. Mezitím jsem se položila na záda a vdechla čistý konožský vzduch.
Za tento svět jsem byla ráda. Konečně se mi podařilo vytvořit prosperující klan v prosperující vesnici. Zhluboka jsem se nadechla a přimhouřila oči. Slunce nebylo prudké, vlastně jsem se dívala jen do mraků a jejich příjemné uklidňující modři.
Líně jsem zívla a poslouchala kroky členů klanu pod sebou. Nikdo nejspíš netušil, že tu jsem, ale mne takováto výška zcela vyhovovala.