Ulice Suny

Doběhla jsem do ulic a rozhlížela se. Až po chvíli jsem konečně zahlédla ten známý stánek a s úsměvem dovnitř vešla. Hlasitě jsem pozdravila obsluhující za pultíkem a dosedla na židli. Pak jsem jen čekala na svou peněženku a nedočkavě přemýšlela, jakou porci si vyberu.

(Peněženku?! xDDDD)
"Zdravím!" vešla jsem do obchůdku a mírně kývla na ženu za pultem, která se mi ležérně uklonila. Pořád jsme si na to ještě nemohla zvyknout... ale pocit dobrý! "Jako obvykle." dodala jsem a sedla si vedle Yo na stoličku, pohodila vlasy a "začetla" se do nápojového lístku. "Tak.. co je nového..?" odložila jsem jej a podívala se na ni.

Jakmile Pili došla hned jsem zahlásila panu vrchnímu jednu extra velkou porci rámenu. Ačkoliv bych to nijak neřešila, byla jsem v duchu ráda, že kolem není nikdo jiný než PiliKKa.
"Umm.. Nového? Nic moc. Fakt se tam nudím. Nováčci stále trénují, pro mise si chodí čím dál tím míń lidí, protože většina špionáží je k ničemu, je to divné.. Ale na hranicích je všude klid. Snad to nebude to ticho před bouří.." Usmála jsem se a s hlasitým Arigato! Jsem dostala před sebe svou velkou mísu.
"Umm, co u tebe? Něco nového? Zajímalo by mě, jak je to se vztahy s ostatními vesnicemi, snad jsou jen dobré! Jak vidím, v kanceláři máš práce nad hlavu!" Při poslední větě jsem se ušklíbla. Jasně, hraní videoher je vyčerpávající! Pak už jsem si do úst nabrala velké sousto a s popřáním dobré chuti se pustila do Rámenu.

"Jasně! Vy ANBU to máte děsně těžký!!" ušklíbla jsem se a začala se nimrat v misce. Jen trochu jsem si nabrala a dala si do úst. "Bejt Kage je nuda! Kdybych věděla, jaká blbost to je, na otce bych se vykašlala!" opřela jsem se o pultík a nasadila tragi-výraz. "Ty vztahy.. musím to promyslet, nechci udělat chybu, neznám žádného kage... ale budeme tam muset zajít." vzdychla jsem si.

Poslouchala jsem jí a s plnou pusou přikyvovala. "Haaai!" Pronesla jsem a chvíli její slova zvažovala. "I když.. Počkat, navštívit, A koho tam chceš poslat?" Zeptala jsem se. Věděla jsem, že ninjů nemáme tolik, kolik bychom potřebovali. Misku už jsem skoro vyprázdnila, no nevadilo mi to.

"No... možná sama sebe... možná velitelku ANBU..?!" Ušklíbla jsem se a strčila do pusy další sousto. Hlad už mě přešel úplně. Beze slov jsem strčila misku k Yo, aby ji dojedla. "Vadilo by ti to..?"

S úsměvem jsem si od ní vzala její misku, protože ta moje už došla! Pak jsem se na ní překvapeně podívala a usmála se!
"Navštívit cizí vesnici?" Chvíli jsem přemýšlela. "To by bylo skvělé! Poznám zase něco jiného, chybí mi ty časy, kdy jsem plnila mise jako obyčejný ANBU. A ty by jsi šla taky nebo tam vyšleš jen mě? Jen bych pověřila někoho zástupcem.." Uvažovala jsem nahlas a usmála se. "Tvá ochranka musí být u tebe!" Vyplázla jsem na ní jazyk, bylo jasné, že Velitel ANBU chrání Kazekageho, ne?

Pousmála jsem se. "Věděla jsem, že bys chtěla jít..." kývla jsem a chvilku si hrála s cukřenkou. "Nevím, jeslti bych šla.. ale nechci aby jsi šla sama... jinchuuriky to nemají jendoduché, nerada bych, aby se ti něco stalo!" zvedla jsem k ní vážný pohled. "Krom toho... jak jsi řekla, moje ochranka musí být u mě!" zazubila jsem se.

Odložila jsem misku stranou. "Zvládnu se o sebe postarat, ale.. Nikdy jsme spolu nebyl mimo vesnici! Bude to skvělé, jen jí zabezpečit, budeme pak jako vesnice zranitelná!" Zakřenila jsem se, ale nakonec zvážněla. Byla jsem plná, tak shltnout několik misek rámenu dá zabrat i jedlíkovi jako já. "Arigato, Pili-chii!" Dodala jsem a usmála se.

Na stůl jsem hodila pár drobných za ramen a usmála se. "Já vím... budu to muset nějak domyslet!" vzdychla jsem a vstala. "Jdeš se mnou...? Potřebuju si koupit nové vydání Báječného světa.. Hide-chan se už konečně odhodlal!" v očích mi zablikali hvězdičky.

"Sugoi!" Vypískla jsem nadšeně a horlivě přikývla. Také jsem vstala a stánek opustila. Štrádovala jsem si to prázdnými ulicemi Suny, hledajíc krámek, který jistě bude otevřený i v tuhle pozdní hodinu. "Umm.. Kudy?" Pousmála jsem se.

Vzala jsem jí za ruku a vedle, no spíš táhla ji nezamněnitelným bludištěm noční Suny. Byla příjemná zima a ulice byli plnější než ve dne. Příjemné! Pousmála jsem se a protáhla ji několika uličkami, než jsme zastavila před kýčovitě vypadajícím, sytě růžovým obchůdkem s velkou neonovou cedulý YAOI! Oči mi zasvítili.

Nechala jsem se táhnout a pak se zastavila před krámkem. Se zaujetím jsem si ho prohlédla. "Whaaaa!" Zamumlala jsem a potom jsme společně vpadly dovnitř tohohle bohulibého krámku plného těch nějžhavějších novinek!

Prodavačka se znalecky usmívala. No jo, když tu jste tak pětkrát do týdne s dotazem; Už vyšel nový díl? lidi si vás brzo zapamatují, zvlášť, když máte být velevážený Kazekage! "Báječný svět prosím!" usmála jsem se mile a dle mého přání se na pultíku objevil časopis, jehož obálku zdobil dokonalý modrovlasí kluk. Dala jsem prodavačce peníze a i s novým úlovkem do své sbírky vytančila z obchodu. "Jdeme hledat ty nejlepší scénky?!" zazubila jsem se a sedla si na lavičku.

Než jsem se stačila po obchodu porozhlédnout, už jsem z něj byla venku. Rozloučila jsem se s prodavačkou mávnutím ruky a pak už jsem si kecla na lavičku hned vedle PiliKKy. "Je tak roztomilý!" Rozplývala jsem se a ukazovala na toho dokonalého a jedinečného chlapce. Oči mi zářily, stejně jako malé holce.

Posvátně jsem vzala časopis do rukou, rozevřela první stránku a... omdlela! xDDD.. po několika minutovém komatu jsem se probrala a znovu se na ten zázrak podívala. "Yo.. jsme zamilovaná!"

Už jsem se vyděsila, že jí něco je a pak jen zavrtěla hlavou. "Hai, vím.. Hideki-chan je dokonalý a tak sladký, to už uslyším po tisící!" Zakřenila jsem se na ní. Nemohla jsem si pomoct.

"Bááka nemáš vkus!" zabručela jsem a časopis schovala. Číst ho o samotě je přece jenom daleko záživnější! "No... jsme po jídle, jsme po yaoi... co bys chtěla dělat teď?" rozvalila jsem se na lavičce a nadehcla se chladného vzduchu.

Na chvíli jsem se zamyslela. "Co bych chtěla, co bych chtěla dělat.. Hmm.. Spoustu věcí!" Informovala jsem jí a zakřenila se. "Nevím, nechceš trénovat?" Nadhodila jsem, ignorovala ten fakt, že už je dost pozdě. "Nebo můžeme jít do sídla pustit si nějakej ten film!" Dodala jsem další alternativu. Bylo mi vcelku jedno, co to bude a taky jsem byla ráda, že Shukaku nemá své vlezlé odpovědi. No, není se čemu divit, určitě se teď po tom, co musel vidět zase uzavřel do sebe a týden se mnou nepromluví nebo taky usnul. Jak ho znám využije každé mojí nepozornosti.. Ušklíbla jsem se a hodila své myšlenky za hlavu.

"Můžeme jít trénovat a potom si dát popcorn u filmu!" souhlasila jsem. Ne, že by to byl přímo vysněný večer podle mých představ, ale proč ne..? Lepší než noc v kanceláři, nebo "milý" rozhovor s otcem! Zastrčila jsem si časopis do pláště a vstala. "Tak jdeme.." nečekala jsem na odpověď, vraziula ruce do kapes a rozešla se pryč.

"Tak verze obojího, kompromis nade vše!" To jak jsem zjistila, jsem říkala sama pro sebe. Viděla jsem jí odcházet. Rozhlédla jsem se kolem, po ulicích už moc lidí nechodilo. Nevadilo mi to, že se ochladilo. Milovala jsem Sunu, stejně jako Pili.
Než jsem se nadála, osaměla jsem. Heeem?! Jen jsem se pousmála a rozeběhla se za ní.
(Přesun.)