Sedíce opřen zády o strom pozoruji nebe jasné...na kterém pluje pár mraků....Mraky...mraky...nudné a uspávající.... přemýšlím.
Zrak můj upřu na tři větší hroudy protkané rudými žárem pulsujícími žílami....před chvíli to byli tři dřevění panáci...teď jen chladnoucí útvary magmatu....Jak povzbudivé...a zároveň přitažlivé....někoho bych bych usmažil... koutky úst se zvednou...úsměv se nedostaví....Dám si dvacet... a začnu klimbat...