Kancelář Tsuchikageho

Kancelária Tsuchikageho sa nachádza v budove, ktorá je uprostred dediny na strategickom mieste. Budovu strážia dvaja ninjovia úrovne tokubetsu jounin (B-rank).

Sedím naproti budově Tsuchikageho...Copak asi dělá náš hlavní prďola..... kývu nohou a házím znechucené pohledy na hlídače budovy....Jak užiteční a nepostradatelní...hlídači...vrátní...blbci.. protáhnu se,až to lupne a odpočívám.

Ja si len tak vysedávam v kresle, kým čarbem na papiere, ktoré mám pred sebou.
"Maj god, toto je tak úžasná robota... MMMM!"
Dopíšem posledný papier a ihneď to všetko hodím do otvoreného šuplíka.
"Konečne!!!"
Vstanem a prídem k oknu, opriem sa o rám a sledujem dedinu.
Mali by sme začať s plánom...

Po chvilce povalování se na lavičce a civění do oken...mě to přestalo bavit,pevně položím nohy na zem a koukám na trubky alias stráž....udělám pečeť Shunshin no Jutsu nadměrnou rychlostí a přímočaře se přemístím mezi oba strážné "Strašné...tak by Vám tu mohl projít každý dement.." zašklebím se a opět směřuji k lavičce...pochechtávaje se.

Stráže!
1*
Náhle som sa otočil na miesto, kde sa objavil ten pi.us a blbo sa zatváril.
"Čo si to?!"

2*
Ja som si z toho nič nerobil.
"To je ten provokatér, radšej kašli na neho, lebo prídeš o nervy..."

1*
Chcel som ísť za tým chlapíkom, no zastal som a pozrel sa zvedavo na kolegu.

Otočím se po jejich vyjádření a usměji se široce "Já za to nemohu...prostě nemůžu vydržet..." vycením zuby...
Doploužím se k lavičce a rozvalím se na ni....nenápadně udělám pečeť a vyplivnu trošku magmatu (trošku větší plivanec) který se rozprskne asi dva metry před stráží a rychle začne chladnout.

Stráže!
1*
Inštinktívne som uskočil stranou, aj keď som napokon zistil, že to nebolo nutné.

2*
"Sakra chlape čo blbneš? Chceš to tu podpáliť? Vieš aké bude mať potom starý nervy?"

"Podpálit...není špatný nápad,ale nechce se mi...a co se týče našeho vrchního nadřízeného...myslím,že mu je to jedno..." domluvím a nehtem si bubnuji o přední zuby.
"Navíc..od kdy....je zakázáno plivat?" zvážním a zrak obrátím k obloze.

Stráže!
1*
Podišiel som k nemu bližšie. "Pľuť zakázané nie je, ale láva a sliny je rozdiel, nie?!"

2*
Ale je to tu, už to bude len a len o to isté... starý by mohol radši dať nejakú misiu.

"Rozdíl obojí jde ven ústy...tedy jen u některých...že" rýpanec kekkei genkai.
"Raději jděte na Váš post...co kdyby Tsuchikage náhodou koukal..a neviděl Vás na vaší pozici...kde máte být...problémy by jistě nastaly" řeknu znuděně a díl ho ignoruji.

Stráže!
1*
Radšej som sa už len mlčky otočil a šiel na svoje miesto.
"To som zvedavý, kto odprace ten už snáď aj asfalt..."

2*
Odkašlal som si.
"Ja to isto nebudem."

Uchechtnu se "Třeba sám Tsuchikage....když to tu necháte" s hřejivým pocitem na prsou a příjemně odreagován se vyšvihnu na nejbližší střechu domu...zamávám stráži a mizím směrem k domovu.

(Přesun - Domov)

Po dnech nudy a pilovaní dosavadních schopností...jsem se zachmuřen vydal k budově kde sídlí Tsuchikage..
Pomalu stoupám po schodech ku jeho kanceláři Snad by mohl mít nějakou prácičku....nebo mi nudou praskne hlava říkám si v duchu při stoupání do schodů.
Za chvílí stojím u šéfových dveří....Dnes budu...slušný...částečně.. zašklebím se a zaklepu na dřevo dveří a čekám na vyzvání..za předpokladu,že Tsuchikage úřaduje.

Sedel som za stolom a dopisoval posledný list. Keď už bol hotový, odložil som ho a mal som v pláne si ísť len tak sadnúť. Náhle ma však vyrušilo klepanie na dvere. Pozrel som na ne.
"Ďalej!"
Povedal som hlasnejšie a sledoval, kto do dverí vojde.

Hlas za dveřmi zahrčel,ať vstoupím,tak tedy vezmu za kliku a otevřu,vstoupím,zavřu.
Jdu ke stolu,asi metr před ním se zastavím,lehce pokynu hlavou.
"Zdravím Tsuchikageho...a ptám se,jestli by nebyla nějaká práce....nebo mi rupne v hlavě" lehce sebou cuknu "Zapoměl jsem se představit...Nobuki Kasai..zatím Chūnin..." dokončím monolog a tvářím se jako skála.

"Práca... práca, tá je vždy."
Zaškeril som sa.
"Vieš čo to znamená Uchiha?"

Poškrábu se na tváři "Myslíte ten klan sebestředných egoistů s červenými očkami...kteří smrdí v Konoze?Tak Ty znám...a nemusím je.." zašklebím se mírně psychoticky.
"A co s nimi velký šéfe..roztavit ?Vytrhnout oči?Nebo jen zabít...?" ptám se.

"O očká ide..."
Zachechtal som sa.
"Iwa je mladá dedina, tak ako všetky iné, no počítam s tým, že v budúcnosti budú všetky dediny mocnieť. Preto by sa nám tie oči hodili. Najskôr zistíme všetky ich výhody a slabiny, aby sme voči nim vedeli bojovať a potom si nejakých tých Uchihov, ako malé deti odvlečieme do dediny, prechováme... vychováme a budeme tu mať o jeden mocný klan viac."

Zasměji se také "Ovšem chytit nějaké prcky a unést bude těžké...Uchihové jsou,co jsem slyšel dost paranoidní....jedině odchytit nějaké geniny na misi...to by asi šlo...ale do jejich vesnice...se budem infiltrovat blbě dle mého soudu..." zakončím mojí myšlenku.

"Áno máš pravdu. Preto potrebujeme zistiť situáciu v Konohe a podľa nej pripraviť plán."
Nazrel som smerom k oknu.

"Myslím,že to je práce pro někoho zkušenějšího než jsem já...nebo spíš trpělivějšího...Jounin nějaký...nebo někdo ze speciálních jednotek...?" řeknu.
Potom se poškrábu na bradě "S geniny z Konohy by to šlo jednoduše,někoho nastrčit,ať si zajde do Konohy a žádá o pomoc s nějakou prkotinou...tam by čekaly naše jednotky...ale pokud jde o mimina...tak to nevím" zamračím se.

"Pošleme tam Reinu?"
Vstal som a diabolsky sa zasmial.
"Teoreticky by som takéto drobnosti mohol vyriešiť aj ja sám, ale nechať dedinu bez dozoru."

Zamyslím se "To myslíte...tu s tím krystalem?" zeptám se.
Jestli je fakt dobrá,tak budiž...já a děcka..nejde moc dohromady... pomyslím si.
"Lepší volba než já...špehováni mi moc nejde...a děti...hmmm...těžko vycházím se staršíma...natož s dětmi" zachechtám se.

"Človek aby sa bál či by si tie decká nezabil skôr nezabil skôr ako s nimi prídeš do Iwy."
Posadil som sa na stôl.
"Áno, Reina je tá s kryštálom. Len neviem či toho bude schopná."

"Neznám rozsah jejich schopností....a také nemám ponětí o její povaze..." řeknu.
"Kdyby šlo o to udělat z nich tmavou hroudu chladnoucího magmatu..tak prosím...jsem Váš muž..." pousměji se.